Keichii Tsuchyia – otec driftu (tak trochu)

Že existuje drift, to ví asi každej nadšenec do aut. Že existuje profi drift, to ví taky hodně lidí. Ale víš kdo za tím stojí? Kdo je otec tohoto mnohdy šíleného a hlavně precizního sportu? Zase a znovu – jdeme do Japonska – protože tam se očividně po dvou atomovkách hejbla celá culture a dali světu víc než jen Sushi. Dnes se podíváme na otce driftu, i když v průběhu příběhu zjistíš, že je to spíš syn driftu, Keiichiho Tsuchiyu.

Pojďme si nejdřív říct, co je drift. Drift je, když se zadek tvýho auta rozhodne jít na opačnou stranu, než chceš jet. Dobře, tomu se říká přetáčivý smyk a ty skončíš pravděpodobně v nejbližší škarpě. Když jseš ale frajer, tak tím autem projedeš zatáčku za zvuku omezovače otáček, hromady dýmu a uznání Boys(protože na tohle holky nesbalíš – otestováno). Samozřejmě to absolutně není takhle jednoduché. V profi lize driftu se hodnotí kvalita jízdy, úhel, přiblížení v zónách, kvalita kopírování vedoucího jezdce, přiblížení k vedoucímu jezdci a hromada dalšího. Fakt to je věda!

Celé to vlastně začalo docela náhodou. V roce 1964 závodil Tetsu Ikuzawa, který v seriálu japonské Grand Prix kompenzoval těžký nos nissanu skyline sedan právě tím, že do zatáček lehce pustil zadek auta a tím do zatáčky vjel a vyjel efektivněji. Nevyhrál, ale prokázal předjetím Porsche 904 GTS, že je možné poslat japonské auta do předních pozic a tím teoreticky vyhrát.

O pár let později tohle zopakoval Kunimitsu Takahashi. Bývalý motocyklový závodník přesedlal do aut a prakticky byl korunován jako otec driftu díky jeho nezvyklé technice posílání aut bokem do zatáček. Údajně to bylo skrze mokrou vozovku, realita byla taková, že gumy té doby stály za prd a nedržely. Jednoduše ty káry držely jak když pustíš šutr na ledu.

Takahashi byl fav závodník mladého Keiichiho, který na mopedu jezdil z Nagana na závodní dráhu ve Fuji a chtěl být jako Takahashi. Problém byl, že mladý Keiichi byl chudý jak kostelní myš a nemohl si dovolit vysněný fáro se kterým by závodil. Jenže to ho nezastavilo a na trať se postavil jako freshie v Nissanu Sunny. Oponenty drtil a to mu zajistilo dostatek výher, aby byl sponzorován.

Keiichi usedl o pár let později do auta, které jinak než legendu nemůžeme nazvat. Bylo jím naprosto legendární Hachi-Roku – Toyota AE86. Hachi-Roku znamená v japonštině číslovku 86, kdyby náhodou. Auto bylo designované jako kompaktní agresor se zadním pohonem, myšleno od prvního nákresu jako zábavný fáro na okresky. Keiichi tohle auto doslova roztančil.

Byl rok 1984. Keiichi stanul na roštu vedle oturbených skylinů, které na rovince dávaly fest na prdel malému kompaktu jenže závodní okruh jsou i takové srandy, kterým se říká zatáčky. Keiichi zapnul mode „teď vás roznesu na kopytech“ a drtil. Jednoho po druhém sežral hlavně na mokru, kdy jako první naprosto vědomě používal techniku driftu – v tu dobu naprosto převratné a nevídané techniky. Udržel se a dokonce držel druhé místo. Nissan byl tak nasranej, že přikázali rozebrat Hachi-Roku aby se přišlo na to, odkud že jde ta magická schopnost drtit soupeře

Keiichiho schopnosti byly famózní. Natočilo se několik videí, kde vodí Hachi-Roku i po veřejných silnicích a to se neobešlo od kontroverze. Málem přišel o závodní licenci, kariéru a později sám Keiichi bojoval a vybízel, aby mladí jezdci upustili od závodění v ulicích když se chtějí stát profi jezdci.

Vítězství Toyoty samozřejmě neuteklo pozornosti a Keiichi se stal jezdcem teamu Kunimitsua. Závodil se Skyline GT-R Group A, Porsche 911 Turbo a závodil i v NASCAR, které se v 90. Letech ukázalo i v Japonsku. V závodech LeMans zvítězil s vozem NSX GT2. I přes obrovské množství aut zůstal věrný starému dobrému Hachi-Roku. Keiichi prohlásil, že ho to auto udělalo lepším řidičem, cituji: „když řídíš auto s ABS, posilovačem, asistenty… auto dělá hodně za tebe. Tvoje chyby dokáže skrýt. Pomáhá ti. 86 ne, to auto ti neodpustí ani jednu chybu.“

Keiichi byl jméno. V pořadu Best Motoring se objevil jako stálý host a řidič. Cokoliv, co v pořadu ukázali on řídil a driftoval. Se vším. I s autem, které driftovat nemělo, on driftoval. Jeho technika řízení a maximální skills inspirovaly také dnes už legendární mangu Initial D. Jestli jsi to neviděl, přišel jsi o kus dětství. Keiichi dokonce spolupracoval na technické stránce, aby to bylo co nejpřesnější. Taky byl příběh inspirován Keiichim, btw.

Keiichiho influence byl tak silný, že dokonce spolupracoval i na filmu Rychle a Zběsile: Tokijská jízda. Za volantem červeného Eva v případě stunt záběrů neseděl totiž nikdo jiný, než Tsuchiya.

Samozřejmě, jako Drift King nebylo možné, aby nebyl v profi zóně. Drift se vyvíjel, celá generace jezdců byla masivně inspirovaná jeho technikou a postupně se vyvinula první profi liga – D1GP. Keiichi zde působil dlouho jako porotce a popravdě – zaslouženě. Byl extrémně přísný a získat od něj kývnutí hlavou na důkaz opravdového uznání kvality jízdy bylo… No řekněme těžké. Pokud už závodník dostal od Keiichiho palec hore, tak to znamenalo něco.

Keiichi zformoval celou generaci, ne-li dvě. Dokonce nejen začal aktivně promovat drift jako styl, ale napsal a vydal i na videu kompletní Bibli driftu, kde učí jak na to.

Keiichi je živoucí legenda, člověk s přesahem tak velkým, že díky němu vzejde celá obrovská kultura a globální motorsport. Soudce, kterého ohromit znamenalo být top 0.01% drifterů.

To byl příběh Drift Kinga. Těším se u dalšího dílu!