Co má společné hopsání aut, hip-hop a gangy? Vlastně docela hodně. „Cruisin‘ down the Street in my 6-4“, pravděpodobně nejznámější singl z dob NWA, je úzce spjat s dnešní kulturou. Dnes se podíváme na jednu z nejsilnějších car cultures v historii, možná právě tu nejznámější vůbec. Dnes bude řeč o lowriderech, umění a osobním projevu na kolech. Vítejte u dnešního dílu.

Lowridery poprvé můžeme najít po 2. světové válce na území USA, není úplně jisté kde a jak začali lidé auta takto upravovat, ale obecně se říká, že jako první začala tato kultura u Chicanos, mexických menšin v jižní Kalifornii. Uvádí se taky, že celé to začalo více na jihu, v Tijuaně nebo v novém Mexiku. Tak či tak, první zmínky začínají právě v těchto místech.

Styl lowrider byl víceméně takovým vzdorem proti Hot Rodům, protože se razilo a stále platí pořekadlo „low and slow„. Jednoduše šel proti mainstreamu rychlých aut. Celá kultura je postavena na principu pomalého a hladkého criusingu ulicemi, často s upravenými auty až na úroveň rámů aut.

Protože to celý začalo v USA hlavně v 50. letech minulého století, tak zásadní auta byla samozřejmě domácí. Mezi ty úplné průkopníky patřily zejména:

A další, jako třeba Chevy S10, Buick Regal, Chevy Impala SS, Cadillac Eastwood, atd.

Lowridery ovlivnily nejen automobilový, ale i hudební, filmové a fashion kultury. Celé východní pobřeží si v 80. a 90. letech minulého století mocně ujíždí na NWA, počáteční snoop dogg a celém death row labelu, točí se filmy ve kterých lowridery tvoří neodmyslitelnou roli (Boys n the hood, Straight out of Compton, Lowrider, atd.) a celé fashion vlny jedou ve stylu hispánského odkazu. Není to jen auto, je to komplexní a hlavně bohatá kultura odrážející hispánskou historii a bohatství jejich vlastní kultury a zvyků.

Jak si může trochu pozornější čtenář všimnout, více než dopravní prostředky jsou lowridery až skoro umělecké díla na kolech. Celé to tak vlastně trochu je. Lowridery jsou umělecké díla, často ručně kreslené a zdobené, nejen zevnitř ale taky zvenku. Důvodem je jednoduše samotná kulturní a sociální sféra, kdy mexické menšiny takto projevovaly svůj původ. Často takto zdobili vozy jako součást oslav nebo veselek.

Jak bylo řečeno, auta jsou brutálně upravená, aby šla co nejníže k zemi. Bavíme se tak nízko, že to při menším hrbolku jiskří, na českých silnicích zapomeň na reálný provoz opravdového lowrideru. Co vše se upravuje, říkáš si?

Základní úpravy čítají masivní upgrade podvozku, postavení kompletního hydraulického systému a často i silné zásahy do rámu a karoserie, aby se karoserie posunula níže zemi. Jako systém opravdu kvalitní hydrauliky slouží nejméně 6 pump, 10-12 baterií extra jen na provoz systému a samozřejmě zásobníky a kompletní odpružení na nápravách, které musí být v extrémních případech doslova svázané v řetězech, jinak by prostě ulítly. U lowriderů, které nejsou určené primárně pro to známé hopsání se používá pneumatický systém. Důvodem je, že hydraulika(funkce pomocí kapaliny) je mnohem efektivnější na drastické a rychlé pohyby, zatímco pneumatický systém(vzduch)je plynulejší a vhodnější pro jízdu a cruise.

Jenže jen tímto to nekončí. Správný lowrider musí mít i ty správný kola a papuče, bez toho by to nebyl správný vůz. Kola jsou to často malé, 13 nebo 14″ a hlavně jsou často pletené. Ne, to neni překlep – pletené. Značky jako Dayton, Luxor nebo Truespoke jsou dnes už jako doma v lowrider kultuře a jejich kola lidově řečeno zdomácněly. Samozřejmě se potkáváme s různými koly, poklicema a styly, ale jedno je důležité: MUSÍ TO BEJT K**VA HUSTÝ.

V česku a obecně v Evropě je lowrider poměrně raritní záležitost, určitě mnohem méně k vidění jako právě v USA. Má to pár důvodů:,

1. České silnice
2. Evropské regulace, předpisy
3. Je to k*revský drahé

Jenže i v Evropě najdeme zajímavé lowridery. Jeden z nich je ten největší a pravděpodobně nejtěžší vůbec. Finský Mercedes-Benz Actros. Ano, náklaďák. Postavil ho Miks Auvinen a samozřejmě nesmí chybět poctivé znaky jako kresby a jak jinak, než wire wheels známé z klasických aut. Podívejte se sami:

Je to nádhera v pravém slova smyslu a určitě jeden z nejzajímavějších strojů na kolech. Do tvorby šlo více než 6000 hodin práce a jde to poznat. Líbí se vám lowridery? Chcete taky jeden? Napište mi, rád se pobavím na kterékoli téma. Tak zase příště u dalšího dílu!